Performace ve které se pokoušíme o interakci s okolím pomocí rozšíření možností vlastního těla. Volíme různé prostředky. František si za peníze z kašny kupuje pozornost turistů, ale peníze z kašny byly předtím jeho – může se setkat s širokým spektrem reakcí od odmítnutí a bázeň až po úsměvné a milé pobavení.  Tomáš rituálně zvoní – rozšiřuje tak své akustické možnosti a přebíjí tak i právě probíhající přednášku i dojem z prohlídky zámku. Ondřej předstírá že má obličej na temeni – je zpátečníkem, který mate diváky podobně jako je mate motýl falešnýma očima na křídlech. Já jsem si k hlavě přidělal tykadla, která jsem vyráběl během přednášky o lidské mysli a s nimi jsem se vydal na procházku ze zámku na náměstí. Cítil jsem každou dlažební kostku té cesty, jako bych jí měl přímo v hlavě.

A performance in which we try to interact with the environment by expanding the possibilities of our own body. We choose different means. František buys the attention of tourists with the money from the fountain, but the money from the fountain was his before - may face wide range of different reactions from rejection and fear to smiling and pleasant amusement. Tomáš rings a ritual - thus expanding his acoustic possibilities and thus overcharging the ongoing lecture and the impression of a tour of the chateau. Ondřej pretends to have a face on his scalp - he is a returnee who confuses spectators, just as a butterfly confuses with false eyes on his wings. I added to my head the tentacles I made during the lecture on the human mind, and with them I went for a walk from the castle in the square. I felt every cobblestone of the way, as if I had it in my head.