Syntetické vzpomínky

Stejně jako v jiných projektech od roku 2015 se zabývám vznikem nového obsahu na základě absence nebo nečitelnosti informace. Syntetické vzpomínky pracují se syndromem falešné paměti – jevem, při kterém se neúplné vzpomínky nahrazují pravdě-podobným obsahem z podvědomí.

Typicky se může jednat o detail, který v původní vzpomínce nehrál žádnou roli, ale na základě nových zkušeností získá význam, a tak se do vzpomínky vepíše jako umělá, parazitická informace. Falešné vzpomínky vznikají buď jako určitý druh záplaty na vzpomínky, které se postupem času rozpadají zapomínáním, jsou neúplné vlivem působení vnějších okolností
(stres, adrenalin, trauma), nebo mohou vznikat vzpomínky zcela umělé, pouze na základě emoce.

Nekompletní vzpomínky jsou tak doplňovány novým obsahem, kterým mohou být fragmenty snů, jiných vzpomínek nebo přejaté myšlenky okolí – například popis nějakého děje, na který si už přesně nevzpomínáme, doplníme podle vyprávění ostatních a postupně si ho přivlastníme. Pokaždé, když se mi z paměti vytratí část příběhu, mysl ji nahradí novým, pravděpodobným obsahem. Tento proces se může opakovat do té míry,
že z původní vzpomínky zůstane jen kostra – jakýsi rámec, který by v případě textu určoval počet odstavců, nebo ve filmu počet záběrů.

Série airbrushových obrazů zobrazuje uměle vytvořené vzpomínky na různé situace. Na začátku procesu tvorby každého obrazu byla nějaká vlastní vzpomínka, kterou jsem doplnil o novou scénografii, herce a náladu. Vybral jsem scénu, která korespondovala s emocí původní vzpomínky, a následně jsem z velkého množství fotografií hledal postavy. Děj pak přicházel s hercem na scénu přirozeně. Tak dlouho jsem s motivem pracoval,
až jsem si postupně vsugeroval umělou vzpomínku, kterou jsem následně zpracoval do obrazu.

Jako scénografie se v obrazech objevuje brutalistická architektura, která v druhém plánu pracuje s myšlenkou vytěsnění. Může být vnímána jako připomínka nelehkého období socialismu, jako zhmotnění křivd a bezpráví spojených s tehdejším státním zřízením – zadavatelem těchto staveb. Postupné mizení těchto staveb může některým lidem přinést úlevu, že tato viditelná připomínka zmizí a postupně se vytratí z paměti i vzpomínky reprezentované těmito stavbami.